A teď ona avizovaná pěkná tečka za tím naším příběhem. Nebo chcete-li třešinka na dortu, i když takhle by Václav určitě nechtěl, aby se o něm hovořilo. Přesněji řečeno, on by byl nejraději, kdyby se o něm vůbec nehovořilo, což pochopitelně není možné. Co tedy dělal? O čem přemýšlel? Co chtěl zkusit a nezkusil? Václav je zádumčivý. I po několikerém naléhání zůstal ve své zádumčivosti zaťatý a my můžeme být rádi, že svou prvotní výpověď „Nuda, nuda, šeď, šeď“ poněkud rozvedl a dva roky naplněné přehršlí aktivit shrnul v (alespoň!) několik kusých bodů:
- Práce, práce, práce.
- Těšení se na novou kytaru.
- Vandry, vandry, vandry.
- Nová kytara.
- Jamsessiony na tajných, covidové policii skrytých, úžasných místech.
- Nová kytara.
- Chytání lelků (a jiného ptactva).
- Nová kytara.
A tak jsme si říkali – inu, nerozepsal se zrovna moc, ale jistě má v záloze bohatou obrazovou galerii všech těch supertajných táboráků a trampských výšlapů. Odpovědí nám bylo, že fotek má z vandrů mraky, ale nejčastěji (a nejraději) prý figuruje na skupinovkách (představte si pod tím, co chcete, ale mně teda fantazie pracuje na plný… naplno). Takže tady to máte, raději jsme pro vás vybrali pouze ty sólo fotky, protože ty skupinovky, to bylo vopravdu silný kafe.
