Pokračování seriálu, čtvrtý díl – Peťa za námi, Václava si nechám na konec. Bude to taková pěkná tečka za tím naším příběhem. Jako další pán na holení přichází – Mára! Stejně jako Petr, Mára by samozřejmě býval taky hrál. Říkal. Ale dá se mu věřit? Po tom všem, co o něm vyplavalo na povrch?
Kromě planého řečnění si Mára za dob korony ujasnil, že se chce stát bakalářem a tak také učinil, přeci jen v něm nějaký ten potenciál dřímá. A já mu chci věřit i dál, bude to magistr, doktor, docent, profesor, kandidát věd (i když uznávám, pravděpodobnější je kandidát vět), ale i kdyby ne, my ho budem mít rádi třeba jen pro jeho urostlá lýtka, která vyrýsoval konzistentním během za karanténních dob, nebo pro jeho uličnický smysl pro humor, kterým nás vždycky rozseká v nejméně očekávaný okamžik a vyžehlí si tím i to, co neprovedl. Zkrátka a dobře nebo zdlouhavě a špatně, Mára kapelní nicnedělání taky proměnil. Po zralé úvaze jsme dospěli k rozhodnutí, že sem Márovo zdlouhavé líčení zkopírujeme stejně jako u Peťana. Koneckonců, ono je to takové vypovídající. Ten čistý literární styl, jasnost myšlénky a rozkošatělá představivost, to se musí zažít z první ruky. Takže tady máte, tohle mi ten náš literát napsal:
Dodělal jsem Bc. Po šesti letech. Úspěšně jsem zahájil studium navazujícího Mgr. Ve stejný rok jsem ho úspěšně zanechal. Přestěhoval jsem se s prací ze Slaného na Kladno. Začal jsem učit na plnej a hned lyžák. Poprvé v životě jsem zlomil paličku. Začal jsem hrát na kytaru v RFO. Utratil asi 8000,- na PC hrách, který nikdy nebudu hrát. Zkouknul jsem nějakej ten seriál. Naučil se nějakej ten recept. Absolvoval jsem s Kájou spoustu gastrovýletů. Shodil a nabral nějaký to kilo. Uběhl nějakej ten metr. O Vánoce jsem zvučil Štěpu Valentu. Zvládl jsem 5min poslouchat Baštu. Stačí takhle?
No, co na to říkáte? Já radši místo dalších okecávek přikládám bohatou fotodokumentaci, protože ta je fakt éňo žůžo.
