aneb kterak náš Mára k letnímu outfitu přišel
Naprosto nevyzpytatelné a neprobádané jsou cesty Páně a našeho benjamínka!
Festival se chýlil pomalu ke konci, na pódiu vyhrávali Veteráni, vesele se zpívalo, tančilo a vůbec dobře bylo. Nám pořadatelům pomalu končila sobotní směna, a tak jsme se šikovali na noční jamsession. Nejpečlivěji se připravoval Mára. Nachystal si virbl, tamtámky, štětečky a všelijaká chrastidla. Pak se vypravil na něco dobrého ke stánku s občerstvením, kde hodlal vyčkat kapelníkova pokynu ku hraní. Tedy – alespoň „jak on říká“!!!
Od té doby po zbytek noci námi již spatřen nebyl.
Během nedělního dopoledne, kdy stále ještě v hospodě probíhal session, nakráčela do lokálu atletická postava oděna pouze v hodinky, zapleskala chodidly na linoleu a pravila: „Omlouvám se za svůj nedůstojný šat, ale nenalezl někdo alespoň část mé garderóby?“
Přátelé naši, vězte, že se náš Marek nestal obětí divných kouzel ani nedůstojných opileckých manýr. Ono legendární „něco dobrého“ se protáhlo a náš milý bubeníček se po půlnoci vypravil zdolávat vlny místního rybníka spojené s výzvou v podobě železné lajzandy. Dle několika svědeckých výpovědí se nám podařilo dopátrat, že náš plážový model odcházel na rozplavbu stylem „já to tady osvobodil“ a chůzí vyššího osvíceného duchovenstva, s hlavou důstojně zakloněnou odkráčel do tmy směrem k hladině, svých svršků se postupně zbavujíc a odhazujíc do různých tmavých zákoutí, parkoviště a rákosí nevyjímaje.
Marek tímto srdečně zdraví jednotlivé nálezce částí svých svršků, oplakává ty části, které doslova vzala voda a již se těší převelice na další Ahoj na Bucku!
Skluzavka noční ataky ustála bez úhony.