S několikadenním odstupem si znovu a znovu přehrávám proběhlý víkend a snažím se rekapitulovat vše možné. Je to jako zrychlený film s tisícem útržků záběrů. Takový to byl šrumec.
Po celoročních přípravách a plánech směřujících ke zdárnému průběhu 2. ročníku festivalu Ahoj na Bucku konečně kalendář odhalil sobotní datum 20.7.2019 a to znamenalo jediné – nevyspíme se 😊 Od čtvrtka do neděle se naše festivalová parta takřka nezastavila, aby bylo vše nachystáno a o všechno postaráno.
Namlsáni loňským velmi povedeným ročníkem festivalu jsme si na sebe upletli bič ve formě mega produkce! Celkem 11 kapel nám přislíbilo účast a to s sebou neslo spousty organizačním změn a kroků. V první řadě změnu hlediště, kde jsme hospodské stoly nahradili v přední části pouze lavicemi, aby se Vás diváků mohlo před podiem posadit co nejvíc. Zcela zásadně jsme změnili stage a zvuk! Kdo se blížil k areálu přes hráz rybníka, musel zaznamenat monumentální stavbu! Podium s půdorysem 10×8 se na festivalech takovéhoto zaměření vídá jen pomálu. Ale chtěli jsme, aby kapely měly opravdový komfort a vy, diváci, abyste na vše dobře viděli a hlavně slyšeli. K takovému podiu patří totiž ruku v ruce nadstandardní zvuk. A každý, kdo letošní Ahoj na Bucku navštívil, mi musí dát za pravdu, že zvuk byl NESKUTEČNÝ a prodlevy mezi kapelami skoro neznatelné. Za to se sluší děkovat rakovnické firmě CZsound.
Páteční přípravy jsme protáhli až hluboko do noci, abychom v sobotu měli práce co možná nejméně. A dobře jsme udělali. Počasí klaplo o tomto víkendu parádně. Možná, že slunce bylo až nadmíru, ale stále lepší než abychom se potýkali s deštěm, že. Někteří noční ptáci standardně probděli noc, protože se sjela na místo už v pátek početná řada kamarádů a muzikantů na předfestivalový jamsession a juchalo se.
V sobotu dopoledne vyrostl před hledištěm zmiňovaný monument a my mohli začít vyhlížet první diváky. V 14:30 skvělí moderátoři Bublina s Belmondem uvedli první kapelu a spustilo se to! Vše klapalo jako na drátkách.
Zahájila country&tramp sestava Standy Bejčka MIXBand s alternujícím banjistou Liborem Nývltem, hrdinou nočních sessionů, a odstartovala sobotní bezmála osmihodinový blok muziky. Poté podium opanovali kamarádi z kapely Hluboké nedorozumění a jejich folková muzika posílena pro toto vystoupení o bicí a předávaná přímo živelným přístupem velmi bavila. Následovala legenda trampské a country muziky Lokálka a areálem zněly jejich profláklé hitovky a coververze známých melodií. Závěrečná Denverova Leaving On A Jet Plane v úžasném podání Radka Nováka, to už byla ta pomyslná třešnička. Poté si podium zabralo Lážo Plážo. Tuhle sestavu jsme poznali na Potlachu u Stráníků a říkali jsme si, že Vám je musíme přivézt. Byli skvělí!
S další kapelou v pořadí, kladenským Kedlubandem, nás pojí veliké přátelství a jelikož jsme chtěli to moře folku dramaturgicky trochu „nabourat“, oslovili jsme právě Kedluband s jejich bluegrassovým soundem. No a poté se na podiu vztyčily čtyři trampské věže (Vlasťák stál na špičkách) alias Falešná karta. Kluci jsou právě v průběhu natáčení desky, a tak mají písničky zmáklé do puntíku. Na vlně skvělého zvuku i přes lehké potíže s Čárovou kytarou a jedním z monitorů nám předvedli, kterak se to má s moderní trampskou písničkou postavenou na skvělých aranžích, dynamice jako hrom a hlavně na úžasných čtyřhlasech. Mráz po zádech i v tom vedru z toho šel.
A byl čas pro náš Potokap. Svlékl jsem propocené pořadatelské triko, navlékl „hrací“ košili a vlítli jsme na to. Už jsem neměl moc energie, tak jsem se bál, abych to nemusel odehrát na AUTOPILOTA, ale skvělý zvuk na pódiu a rozjaření spoluhráči mi nedovolili klesnout na duchu, ačkoli se mi už dělaly mžitky před očima z úpalu a přetažení. Sluníčko pralo do ksichtů (chlapům) a do obličeje (Lence) jako ten nejnemilosrdnější reflektor, takže nic moc podmínky, ale díky úžasným divákům jsme to nebrali v potaz. Pod pódiem s námi protančili celý náš set, což se nám stává čím dál častěji. Inu, asi ty naše popěvky táhnou, říkám si bez skrupulí 😊 Kropáčkovi to zpívalo parádně jako vždycky, Lenka pěla a tančila standardně jako vo život, Petr s Markem to tlačili kupředu, že by se o ty beaty mohl jeden i opřít. Vyšmákli jsme si tu naši chvíli do posledního tónu. Samá chvála se na nás snesla, to jsme se tedy dmuli!
Diváci nedostali ani trochu prostoru k vydechnutí a už si je přebrala po nás mladoboleslavská Isara. Jak je u Isary zvykem – cpala do diváků jednu pecku za druhou. Perfektní festivalový set se vším všudy. A nový bubeník je přínos jako hrom! Následovat měla kapela Epydemye, ale bohužel basistka Lucie musela zůstat doma s nemocným synkem, a tak dorazilo pouze Duo Testosteron alias Jan Přeslička a Míra Vlasák. My s Potokapem je už známe z mejdanů, ale čekali jsme, jak zareagují diváci, když Epy není kompletní, ale zbytečně jsme se obávali. Ti „dvá holomcí“ se totiž s ničím nemazali, chvilku zapanikařili nad ztraceným playlistem, ale pak vtrhli na podium a sypali to do nás! Že trhali struny je každému, kdo je zná, celkem jasné. Byli výborní! A velká část obecenstva zpívala a tančila s nimi.
Pak na pódium nastoupila Devítka, kapela Honzy a Jindřišky Brožových. Folkoví posluchači si přišli na své. Jak těm to hraje a zpívá, to je náramný! Honzovo průvodní slovo často přerušované ostatními členy kapely a otáčené do fórků, nádherné písničky, dnes již mnohé zlidovělé, jejich sezpívanost excelentní – to se prostě musí líbit!
Samotný závěr obstarala kapela Fechtýři, kteří tu svou bluegrassovou káru táhnou neskutečných 46 let. Staré dobré gospely, bluegrassové standardy a swingovky a už se mávalo na rozloučenou.
A zatím co v útrobách hospody propukl bigbeatový jamsession pod taktovkou Isary a kluků z Epy, venku se hrálo poklidněji s klukama z Falešné karty. Každý noční pták si tak mohl přijít na své.
My pořadatelé jsme se díky našim udatným ženám ještě hecli a uklízeli asi do třetí ranní, protože nedělní ráno hrozilo dešti. Poté jsme pomohli naložit zvukařům a mohli se odebrat ke spánku nebo na jam. Šli jsme na jam, to je jasné 😊 To nedělní doránko za to fakt stálo.
A nedá mi to, abych s veškerými možnými díky nevyjmenoval tu naši festivalovou partu:
- Šlejška a Kendy
- Lenka a Ochota
- Vidlička a PraVáclav
- Bery s chotí
- Nanýs a Elvíra
- Zmrzka, Čagan, Pípor
- Čudla, Pavel, Kostelník
- Mirka a Libor
- Bublina a Belmondo
- Míša a Ilegál
Děkujeme, přátelé, že nám pomáháte plnit si sny. Bez Vás fakt ani ránu! Příště to, zdá se, pojmeme volněji a bůhví, zda vůbec …. Bylo to neskutečně vysilující.
Sponzorům, mecenášům, radním, schvalitelům, dohlížitelům a všem podobným patří díky rovněž. A především díky Vám, našim skvělým divákům! Ahoj zase někdy na Bucku.
Za všechny sepsal Václav II. Veliký alias Spálený zátylek
