Přátelé a kamarádi kapely, musím se vám s něčím svěřit. Tuto sobotu jsem zažil něco kouzelného, neopakovatelného, naprosto přemáhajícího, a hlavně, po dlouhé době, opravdového. Ano, mluvím o Epycentru, kultovní akci kapely EPYDEMYE v Týně nad Vltavou. Přesto, že jsem se na koncert moc těšil, jsem ani v nejmenším netušil, jak velkolepá naše poslední letošní štace s Potokapem bude.
Už po sedmé hodině se klub začal plnit nádhernými lidmi a bylo nám jasné, že to bude stát za to. První tóny se rozezněly chvilku před osmou hodinou. Všem se nám hrálo parádně, Václav pod dohledem rodin a Mýtinkářů, já zase ocenil nadprůměrné zastoupení dam a slečen ve všech řadách, Lenka si užívala celý den s dětmi a krávami z farmy odvedle (opravdovými) a zjistila, že s Lucií z Epy sdílí snad úplně všechno kromě manželů. Petr byl rád, protože je zaláskován až na strop, a Radek se krátce před koncertem dozvěděl, že spí asi tak chatu a půl pryč od dětí. Úsměvy na tváři nás tak mohly provázet celým koncertem.
Po nás samozřejmě nastoupila Epydemye, kteří na „domácí“ půdě předvedli naprosto famózní výkon. S Lenkou jsme tleskali jako o závod, a i to nám přišlo málo. Publikum dávalo vděčnost najevo jak nám, tak Epy, a tak bouřlivé aplaudace jsme letos slyšeli málokde. Dobrá práce, Epydemycy, máte je tam pěkně vycvičené!
Teď abychom se však dostali k tomu, s čím se vám chci svěřit. Víte, koncert to byl fakt super, ale hlavní část programu se odehrála až po koncertech. Krátce po nich přišel totiž příkaz „KUCHYŇKA, holky“. No a k překvapení všech chlapů se všechny holky sebraly a šly do kuchyňky! Myslel jsem, že se jedná o nějaký přípitek a tradá na jam, ale byl jsem dost jasně vyveden z omylu. Dostal jsem totiž nabídku (čti příkaz) jít taky do kuchyňky, tak jsem šel. Místnost 4mx4m, která i bez lidí zdála se být plná (prostě kuchyň, žejo) najednou sloužila jako útočiště 33 ženám, slečnám, dámám a holkám. A mně, vystrašenému muži, uprostřed všeho. Nemůžu vám přesně říct, co se v kuchyňce dělo, ale můžu potvrdit, že to bylo překrásné. Kdykoliv teď uslyším slovo kuchyňka, představím si sobotu. Ano, takhle jedinečný zážitek to byl. Ještě teď na to myslím a už se těším na příští Epycentrum, kam pojedu třeba i na kole, a i když tam nebudeme hrát.
Dohraná/Jam/džem/marmeláda/improkoutek byla taky parádní, kytary se rozprostřely po celém patře a hrálo se a zpívalo zhruba do páté hodiny ranní. Hned k ránu pak kamarád Jim nasadil „Rádio dobré ráno“ a do tónu pomalých, poetických trampáren se vstávalo mnohem lépe.
Ještě jednou děkujeme Epydemyi za dokonalý závěr letošního koncertování a doufáme, že se co nejdříve v roce 2019 zase uvidíme!
Váš Mára, přeživší Epycentra
