O POTOKAPU
Potokap je slánská kapela s rozmanitým autorským repertoárem. Styl Potokapu asi nejlépe vystihuje hudební pojem indie-folk, nebo česky nezávislý folk. Kapela se ve své tvorbě, kromě folku, nechává ovlivňovat dalšími styly a využívá potenciálu i zkušeností svých členů z žánrů, jako jsou country, swing, punk, reggae, latina a další. Od konce roku 2017 hraje Potokap ve složení: 2 kytary, baskytara nebo kontrabas, bicí a samozřejmě zpěvy. V listopadu 2019 kapela vydala své debutové album „…v čem teď jedu!“
Nemusí pršet, hlavně když potokape!
Příběh kapely
Všechno začalo už na podzim 2011. Lenka tehdy uspořádala svůj první samostatný koncert v neprobylické kapli, po kterém dostala pozvání zahrát si na dvou vernisážích. Přizvala si k tomu Radka, se kterým v těch časech zpívala i ve slánské kapele Deratizéři. Ještě v prosinci toho roku společně s deratizérským bossem Sváťou a jeho baskytarou odehráli Lenčiny písničky na koncertu ve slánském divadle, tehdy pod názvem Lenka Brtinská a Stíny. Potom pokračovali Lenka s Radkem zase jen ve dvou.
Na podzim 2012 k sobě přizvali kontrabasistu Jirku Znamenáčka alias Knacka, a protože 3 už jsou kapela, zrodil se Potokap. Jako trio pokračoval až do konce roku 2013. V té době Radek odnaučil hrát Lenku na kytaru, takže si to žádalo další nástroj.
Začátkem roku 2014 kapela ulovila do svých řad posilu ve zpěvu a další kytary Václava. Jako první pódiovou zkušenost si nově rozšířená kapela vybrala účast na oblastním kole Porty v Kalku. Toto kolo vyhrála a postoupila do finále interpretační soutěže Porty v Řevnicích a autorské Porty v Ústí nad Labem. Na podzim roku 2014 začal jako host na cajon s kapelou občasně vystupovat Mára Seghman. V roce 2015 si Potokap našel domácí scénu a uspořádal první koncert pod názvem Hraná Na mýtince. Na konci roku sestavu opustil Knack. Potokap ale brzy našel náhradu, a tak Petr Hudák začal s kapelou nejdřív hostovat na kontrabas, aby se v srpnu 2016 upsal k trvalé spolupráci.
V roce 2017 si Potokap znovu zkusil Portu a postoupil do Řevnic. Petr začal střídat kontrabas s baskytarou a kapela začala častěji hrát. Na podzim se rozhodla využít konečně potenciál Máry a obohatit svůj zvuk o bicí. Konečně se stal z Máry stálý člen. Čehož se muselo co? Využít! A tak na jaře 2018 natáčí Potokap demo, v červnu debutuje svým prvním videoklipem Přijela Eva! a v říjnu se kapela pouští do natáčení prvního oficiálního alba s mistrem zvuku Svaťou Kotasem. Na sklonku roku 2019 z této spolupráce vypadlo CD s názvem …v čem teď jedu! V září 2020 pak kapela vypustila do oběhu svůj druhý klip Láska, co nerezaví. V listopadu 2023 spatřil světlo světa klip Chudák – kdo hledá paralely, ten najde, a přesto jsou všechny postavy v tomto příběhu smyšlené. Takhle se to říká, nebo ne? Na jaře 2024 se s Potokapem rozloučil kamarád, tramp a dlouholetý kytarista Václav Mišik a jeho místo zaujal kamarád, vodák a rovněž kytarista Jaroslav Brousek. Co to znamená? Místo akustické kytary je nyní ke slyšení dlouhý tón Jardovy elektrické kytary, vokálům se otevřel Petr a ani takový Marek se od těch dob mikrofonu nebojí!
Potokap se těší na všechna budoucí setkání s kamarády muzikanty i nemuzikanty a děkuje i za všechna setkání minulá. Bez vás by to nikdy nebylo ono!
Lenka Valentová
zpěv
Něco o Lence (kliknutím zobrazit)
Kdo je naše Lenka? Těžko říct, Lenka především klame tělem. Na první pohled možná akurátní paní učitelka, která hned v počátcích učitelování propadla Montessori pedagogice a baví ji o věcech kolem školství přemýšlet jinak.
Občas jóguje a čajuje (což už se o ní prý ví), ale taky kafuje a blafuje a zdravě se láduje. Ráda si v písničkách stěžuje, nechce totiž obtěžovat mimo pódium. Líbí se jí určitý životní minimalismus, ovšem její tak trochu neřestí je móda. Lenka ráda podporuje lokální šicí dílny, což ji stálo už nejeden umělecký honorář. Neštítí se ale ani kuchyňské zástěry a všemi těmi kynutými i nekynutými záležitostmi hochům nabourává jejich dietní režim. V poslední době se dala na pečení chleba a tak o tom pořád mele a mele si i mouku. Ostatně malých strávníků a věčně hladových krků mají doma s Radkem dostatek.
Také vášnivě ráda luxuje, nejlépe obden po večeři. Dále je zásadní čistý sporák! Vyznává vytrvalostní běhy přírodou, miluje cyklistiku, obecně sporty a aktivitu všeho druhu, tančí na pódiu i mimo něj – napomínáme ji za to, trestáme, ale prostě si nemůže pomoct. Ráda konzumuje literární obsah aktuálně ponejvíce cestopisného typu, ale její preference jsou vrtkavé a v čase proměnlivé. Píše většinu textů Potokapu a občas z ní vypadne i nějaká melodie.
Upozornění: Dobrým vtipem ji nepotěšíte! Vtipy Lenka obvykle nechápe, některé jí dojdou až později a proto se už teď těší na veselý důchod. Zato se nejvíc směje věcem, které nikdo jiný nechápe.
V minulosti hrála a zpívala se slánskými kapelami Deratizéři a Blueberry F., se kterými také nahrála několik CD.
Jarda Brousek
kytara
Něco o Jardikovi (kliknutím zobrazit)
Jarda! Je to sympaťák první kategorie, se kterým se dokážete krásně promlčet až do rána následujího dne. Zadrnkáte, popijete, pomlčíte. Zlí jazykové tvrdí, že je Jarda břichomluvec, ale není to pravda. Když už ale něco řekne, sedne to a hlavně! Jelito – kopyto – platí to! Jardovy zájmy jsou pestré. Kajak mu říká pane. Kromě vody a muziky má rád obyčejné toulky přírodou, čundry v českých luzích i traily exotických oblastech. A nejdůležitějším středobodem jeho života je jeho krásná mladá žena Simona a jejich dcerka, tyto dvě ženy jeho života ho vytěžují na maximum a Jarda si tak spokojeně mlčí a pobejvá. Štěstí je krásná věc.
V minulosti působil v kapele Minaret jako baskytarista, v Kedlubandu jako kytarista. Takže – hádáte správně – Radek o jeho kvalitách věděl a nebál se Jardu oslovit (okouzlit by bylo silné slovo). První dějství se pro Járu odehrálo v převleku alternujícího basisty Potokapu, když ještě Petr dělal drahoty a bral Potokap jako dobrou, ale přece jenom milenku. Ta však časem povýšila do stavu manželského a tak nebylo koho alternovat. A byla by přece škoda nemít v kapele takového skvělého člověka a muzikanta v jednom, že ano! Jak dopadla pohádka s názvem „Kterak Jaroušek k elektrické kytaře do Potokapu přišel“ se můžete přijít podívat na některý z koncertů, vše se tím vyjasní.
Radek Valenta
kytara, zpěv
Něco o Radkovi (kliknutím zobrazit)
Radek má v téhle intelektuálské kapele své nezastupitelné místo, protože je členem s nejvyšším dosaženým čelem. Jak sám tvrdí, značí to prý vysokou inteligenci a jeho čelo hvězd se dotýká. Je to tichý introvert, dokud nevleze na pódium. Kromě muziky má rád trampování a nohejbal. Na hřišti se pohybuje s obratností koaly a odráží téměř všechny míče, kterými ho soupeř trefí. V pracovním životě (stejně jako v soukromém) se živí převážně jídlem, na které si vydělává jako ajťák. Jedním z jeho hlavních charakterových rysů je, že si nepamatuje jména a nepoznává lidi, které zná. Dojde-li však k rozhovoru s nerekognoskovanou osobou, mistrně předstírá, že ví o koho jde. S oblibou se také ztrácí v krajině a nepamatuje si cesty, což mu umožnilo poznat spoustu míst, na které se nikdy nevydal.
V minulosti hrál např. se skupinami Minaret a Deratizéři. Má na triku účast na několika vydaných albech. Na kytaru se začal učit hrát v 16 letech. Rád si pohrává se slovy a přesmyčkami, píše texty i hudbu.
Hraje na kytaru Martin D-28, ozvučenou snímačem L.R.Baggs Anthem, se strunami John Pearse Phosphorbronze 0.12, Fishman ToneDEQ Preamp EQ a kombo ACUS One Forstrings 6T. To celé pak degraduje trsátky Stagg Classic 1.21mm.
Petr Petránek
kontrabas, baskytara
Něco o Petrovi (kliknutím zobrazit)
Jestli po něčem ženy touží, pak je to Petr. Švihák, lindy-hop tanečník, gentleman každým svým coulem, milovník koní a psů, znalec krásných žen, dobrého jídla a pití (včetně zákusků a kávy), šlechtitel orchideí a vítěz mnoha šachových partií. S Petrem můžete hodiny jen tiše meditovat, nebo s ním naopak dlouze hovořit o kvalitní literatuře (od prózy, přes poezii a literaturu faktu až po duchovní knihy), případně o alternativní kinematografii Kim Ki-duka, Woodyho Allena, Jima Jarmusche a dalších velikánů. Milé dámy, neradujte se však předčasně – náš Pan Dokonalý je již nějaký ten pátek šťastně zadanou hlavou (stále se rozrůstající) rodiny.
Petr je muzikant tělem i duší, když zrovna nehraje, alespoň hudbu poslouchá. Má bohaté hudební zkušenosti. Jako dítě začínal v ZUŠce se zobcovou flétnou, klarinetem, tenorsaxofonem a klasickou kytarou. Později ho uchvátilo kouzlo kontrabasu a baskytary. Už na teplické konzervatoři měl možnost si zahrát s takovými veličinami jako jsou Vlasta Redl, Ladislav Kerndl nebo David Koller. Později pak spolupracoval s kapelou Motorband, s Vlastimilem Horváthem, s Patricií Fuxovou nebo s hudebním tělesem Markéty Muzikářové Inflagranti. Zkusil si i záskok u Aleše Brichty. V současnosti, kromě Potokapu, hraje s kapelou JUJU, což je alternativní fúze elektroniky s jazzem. Petr v současné době přezbrojuje, takže nelze s jistotou říci, na co teď vlastně hraje 🙂
Marek Seghman
bicí, cajon, perkuse
Něco o Márovi (kliknutím zobrazit)
Mára je věkem i služebně nejmladší postavičkou této party. Je nenáročný na chov, proto nemá jeho přítelkyně s domestikací výraznější obtíže. Dále ho baví skoro všechno kromě čekáren u doktorů a kolon na D1. Má rád psy, letní tábory, divadlo, nohejbal, všechno kolem počítačů, dobré jídlo, kamarády, přetvařování se na sociálních sítích a spoustu dalších aktivit. Věčně je zaneprázdněn svou zábavou.
Protože však před nedávnem nazrál čas dospět, stal se Mára pančitelem na plný úvazek. A protože je to pašák a kluk poslušná, připojil se k Montessori filozofii, kterou nyní s Lenkou mohou ve společných výbězích fundovaně reflektovat. Ano, všimli jste si správně, Mára krom toho všeho i pravidelně běhá!
Protože neumí říct NE a dobrých bubeníků je po čertech málo, hraje asi v pěti kapelách rock, folk, reggae, popinu, swing, trošku hip hopu – nyní je to především proslulá Rastafidli Orkestra. Se sezónní kapelou Blueberry F. Mára natočil CD plné vánočních koled a už několik let s nimi vystupuje po kostelích na Slánsku. Množství kapel a projektů už naštěstí začal regulovat, a proto je teď Potokap jeho momentálně jedinou “Full-Tajmovkou”.
A na co Mára hraje? Na bicí a taky trochu na cajon Tycoon STKS-29 DI. Nemá ustálenou značku bicích ani činelů, jako student bere cokoliv, na co se mu uvolní pár kaček a má pocit, že to využije. Momentálně hraje na Mapexy (Meridian Black Viper) s Istanbul činely.