Naši věrní i v časech nepříznivých,
tohle bude velká omluva za poslední dva roky, kdy jsme prachsprostě (ale spíš sprostě) zaháleli. Za celou dobu jsme odehráli pouze 7 koncertů, což v dobách naší špičky býval kapelní výkon zhruba za dva až tři měsíce. Co se stalo?
Celé to bylo jakési rozvláčné rozměknutí kapelní morálky. Možná začalo už v dobách, kdy se k velkému entré chystal v roce 2020 další malý Valenta a my tehdy jeli hrát až do Jablonného nad Orlicí. Ehm, dodávkou… Že to nebyl dobrý nápad, měly Potokapu napovědět poměrně konkrétní předporodní kontrakce, které se Lence rozpoutaly ihned po příjezdu. A přestože zde byla v plánu mj. také Lenčina promoční oslava, nakonec nedošlo ani na Lenčin výstup – ba ani na ten z dodávky. Uf. Na hotel do pokoje byla tak porůznu dovláčena a dosmýkána, potom taky řádně opečovávána všemi, kteří měli zrovna volné ruce, zatímco Radek mezi stavěním a laděním kytary googlil nejbližší porodnici a přemýšlel nad jménem pro synka. Jak ale víte z reportu „Potokap jede!“, Jindřich se nakonec umoudřil, Epydemye s Hlubokáči píchli Potokapu (my máme tak tuze moc dobré kamarády, milý Potokape, a přitom jsme taková banda b*bců…) a akce se tak zařadila mezi adrenalinové zážitky s dobrým koncem, které jsme si založili do kapelního porfolia – sekce „dodávka“. Na dlouhou dobu to byl náš poslední pořádný výstup. I když vlastně ani to ne… Pak přišla Madame Corona a bylo po živé muzice.
Protože už o nic nešlo, Lenka nechala fixlování a definitivně porodila. Z Radka se stal domácí kutil v montérkách, který neví, jestli má začít od střechy nebo od sklepa, a tak to radši dělá obojí najednou, protože co kdyby. Mareček se zanořil do hlubin rozkvétajícího vztahu a zjistil tak o sobě díky své milé i to, co nechtěl vědět. Oproti němu Peťa se svou dobře zmapovanou, v manželství stabilní osobností prožil svou ranou otcovskou fázi naplno. Václav se rozplynul v budování firmy a únikovým nocováním pod širákem pod rouškou tmy, protože těch zdravotnických už měl plný zuby.
A Potokap? Potokap podcenil svůj zdravotní stav a zažil klinickou smrt, aniž by s tím někam zašel. Koukal se sám na sebe ze shora a říkal si, že teď už ho nic nebolí, že jedno cédéčko vydal, a i když tomu na prknech potom moc nedal, bylo to fajn a v nejlepším se má přestat. Pak se ale jako ve snách zjevila mýtická, étericky půvabná Isara a dala Potokapu takovej flákanec, že si to za rámeček nedal a šupla s ním na Isarafest a vopovažse ještě jednou, ty lajdáku! Takže drahá Isaro, naše milá múzo, převelice Ti děkujeme za jemnou a ohleduplnou resuscitaci, díky Tobě jsme zpět! A i když nám nahození řemene trvalo zase další rok a půl, teď už to šlape jak Lenka v létě na kole. Tak šlapej dál, jen dál, Potokape, protože Lenka si strašně nerada špiní ruce něčím jiným než těstem a řetěz beztak moc nahodit neumí. Tolik k obecnému úvodu. Příště si trochu víc rozebereme jednotlivá ozubená kolečka v soukolí tohohle flašinetu…
