Sedím po probdělém a náročném víkendu na břehu baltského moře, úzkostlivě chráním notebook před pískem, popíjím skvělé místní piwko, po očku sleduji děti, zda nekraulují ukvapeně někam k Norsku, kolem mě zní švitořivá polština a hlavou se mi zpětně odvíjí víkendový film, jehož námět, hlavní aktéry a celý scénář vám nyní hodlám představit.
Co je potřeba k tomu, aby se vám povedl hudební festival? Spooooousta věcí! Neskutečná spousta věcí. Od těch titěrných a nenápadných až po ty zcela zásadní. Klaplo všechno, přátelé. Hlavně počasí, že ano, ale to většinou přeje připraveným. Byla to neskutečná paráda. Posuďte sami ….
KDE JUCHAT?
Po dvou ročnících našeho letního festivalového snažení s Hranou U jezírka v Tuřanech jsme se rozhodli změnit lokaci. Přispěl k tomu hlavně kamarád Ilegál, který tuto myšlenkou nadhodil. Historie a genius loci jím navrhovaného místa, tedy legendární trampské hospody Bucek, to si přímo koledovalo o naši pozornost.
Ilegál společně s kolegou Míšou spravují areál hospody u rybníka Bucek a podařilo se jim oživit upadající slávu této Mekky trampského a muzikantského národa nevídaným způsobem. Skvělá krmě a luxusní továrenská piva jsou distribuována strávníkům od dívek v námořnických dresech s úsměvem a radostí a hospoda samotná, rekonstruovaná v příjemném retro stylu, přímo vybízí k delším návštěvám a je otevřena muzikantským jamsessionům, komorním akcím a jiným, nočním ptákům tolik vlastním taškařicím.
KOMU NASLOUCHAT?
Dramaturgicky bylo naší povinností vybírat především z kapel, které k Bucku vždy neodmyslitelně patřily. Že se z podia do okolních lesů a luk ponesou především tóny písní slánsko-kladenské country&bluegrass scény bylo jasné. A správné.
Koho na start? Bluegrassovou úderku s kladenským drivem. Dudasband byla jasná volba. Rozehráli festival k spokojenosti naší i diváků. Poté jsme opanovali podium my s Potokapem. Skvěle jsme si užili a náš folk se líbil. Dvakrát jsme se vraceli přidat. Další sestavou s bg zvukem byl kladenský Kedluband, který má pravda nějakou delší pauzu, ale kluci večer před fesťákem pocvičili a dostáli své pověsti = zahráli parádně. Chtěli jsme, aby festival byl vícežánrový a z podia zaznělo i nějaké to blues, ale tak jakoby nenásilně a mimochodem. Jsme rádi, že nám na vystoupení kývli kluci z Mrakoplaše, protože to byl přesně ten výlet mimo country zvuky, který ideálně zapadl. A navíc se s nimi vždycky rádi vidíme 😉 Následující Druhá štace dala zase k náslechu písně šmrnclé lidovkou a čechomorky, rédlovky i fleretovky lítali vzduchem. Potřebovali jsme kapelu s trampským soundem a k naší radosti nám přijela zahrát Terrakota. Co píseň, to aspirant na hit. Skvělé kytary, vokály jak víno a vše korunováno příčnou flétnou. Opět paráda! Závěr nemohl obstarat nikdo jiný, než Jarda Dobner & Veterán Western. Přesně dle našich předpokladů festival pozvolna přešel k countrybálu a tanečkům před podiem. Ofiko část končila něco po půlnoci.
Poté se rozběhly na třech místech současně sessiony, takže kdo chtěl, mohl pokračovat v juchání až do nedělního odpoledne. Hrálo se totiž nonstop 😊
S KÝM MAKAT?
Bylo nám jasné, že ačkoli o servis návštěvníků bude postaráno přímo královsky, sami bychom chod a zdárný průběh festivalu zvládali jen stěží. My ale máme obrovskou kliku na kamarády. To byli ti mravenečkové a všudypřítomní, které jste mohli potkávat po celý víkend v slušivých zelených tričkách s logem festivalu nebo pokud to bylo v blízkosti silnice, tak v reflexních vestách. Převeliké díky, přátelé naši, za tu ochotu s námi strávit víkend a vlastně si „neužít“. A pochopitelně top poklona Ilegálnímu a Míšovi za všechno. Za všechno! Ilegál stihnul být i hrdinou pátečního jamsessionu, ale o tom až samostatná reportáž.
Poděkování!
S KÝM DRÁTOVAT?
O zvuk se starala firma otec a syn neboli Radek a Radek. Sem tam jim to houklo, ale jinak excelentní! Jejich KV Audio bedny poskytovaly super sound celým areálem.
KOHO MÍT ZA PARŤÁKA?
Sponzoři a mecenáši v čele s Továrnou Slaný jsou vypsáni na plakátech a na webu. Tady však musím zmínit super přístup vedení obce Třtice. Našli jsme společnou řeč i cíle a to je vždycky vítr do plachet! Byla nám zapůjčena celá pláž rybníka, takže o parking a o stany se nebylo třeba obávat.
PROČ TO VŮBEC DĚLAT?
Blbě se odpovídá, ačkoli je zřejmé, že nás to prostě baví. A masírovat si v neděli rameno od pochvalného poplácávání se nám také neochodí. Přátelé, celkem se vás sešlo nebo prostě na Bucku ocitlo skoro 500 a jelikož jsme nezaznamenali byť jen jedinou zápornou reakci po celou dobu festivalu a jsme mistři v „holedbání se“, nezbývá nám, než se pokusit příští ročník Ahoj Na Bucku opět vylepšit! Díky, že chodíte na muziku. Bez vás by naše počínání pozbylo valně smyslu.
V následujících dnech budeme pozvolna odkrývat NĚCO Z BULVÁRU. Máte se nač těšit!
Komentujte kdekoli, pište nám, volejte nám. Kladné i záporné reakce jsou jen vítány. Pro zpychlého pořadatele není nic horšího než pasivní resistence 😊
Za Potokap a partu z Ahoj Na Bucku sepsal Václav II. Veliký, toho času Spálený
